Ahoj kamarádi, v návaznosti na můj úvodník v Novinkách a zprávách z počátku týdne píšu tento komentář trochu s rozpaky. Ale víte, jak to je, člověk míní a manželky mění.

Mé rozhodnutí, se letos tradičního vánočního zpívání ze známých důvodů nezúčastnit, bylo konfrontováno s požadavkem mé drahé polovičky, na vycházku vánoční Prahou vyrazit. Po kratší diskusi a výměně názorů, jak už to tak bývá, její nabyly vrchu. Vytisknul sem tedy pár zpěvníčků, oblékl teplé prádlo, nasadil roušku a vyrazil se svou spokojenou ženou na domluvené setkání. U Mariánského sloupu již podupával hlouček švitořících potápěčů. Martin, letošní organizátor, byl slyšet ze všech nejvíce. Radostně nás vítal a v jeho očích jsem viděl špetku údivu nad naši příchodem. Postupně přicházeli i další „hříšníci“. Pak už bylo vše po starém. První koleda u Mariánského sloupu, druhá pod orlojem, Malý rynek, Klementinum, … . Všichni koledníci se chovali ukázněně. Malé hloučky vesele klábosily. Vždyť jsme se někteří neviděli skoro celý rok. Největší prohřešek, aniž by si to většina z nás uvědomila, nastal na schodišti magistrátu. Byl jsem docela překvapen, v tom okamžiku pěl písně radním našeho města sbor čítající padesáti pěvců. Neuvěřitelné, osobně jsem to počítal. Počasí se zbláznilo. Jedenáct stupňů Celzia a ustavičný drobný déšť, vánoční čas určitě nepřipomínal. Přesto všechno, všude vládla nálada sváteční. Celé procesí jsme po anglicku opustili na Kampě (tak zněla naše interní kompromisní dohoda). Musím se přiznat, že jsem byl nakonec rád, že jsme procházku se svými přáteli absolvovali. Bylo to příjemné vytržení z pochmurného období, které nyní prožíváme. Jen doufám, že to všichni přežijí ve zdraví.

Krásné Vánoce a vše dobré do nového roku vám všem přejí Jindřich s Ivou.

Krátkou fotoreportáž z počátku vánoční poutě naleznete zde.